Za anglickým textem je pro zájemce i český překlad




Jiří Big Boss Valter



How often man believed that he was the Ruler of Universe and all the Existence in general….

How often man believed that he was the wisest, because he had been endowed with Reason…

How often man believed that he was the Cosmic Brain of all the events and everything happened with his consent and that he was informed of everything…

How often man believed that he was the only Brain in Universe and nobody was above him, because he is Man…



 AND   WHO   AM   I ?





I stepped down a stony path. Some time ago a river must have streamed down it,

because here and there I could see pebbles smoothed round. But now there was no trace of water.And there could not be a trace of it, as I was in the most high-situated place of the surrounding countryside. Nevertheless, to the west on there must be a river, because I have remembered it since my last journey through this countryside.

   Yes, I had been here many and many years ago. So many years ago, that I cannot remember it precisely. But now, when I scan the moderately wavy hills, I can recall my experiences of that time precisely. After all, owing to those past events I have come here again today. The story of mine, which began here that time, I must finish once for all. It is necessary. The Power, which I had woken up by my Rituals that time, have caught up with me and tries to force me to act on. But I am so tired by my excessively long way of life and I do not have so much enthusiasm I used to have. And I may not long for another discovering and learning. And I may not want to?  What else can I learn yet? Is there anything I have not learned up to this time? After all, everything climbs the same spiral of the Cosmic circulation of life. So I have come to finish everything past so that the New can be born. So I will tell you my story.

That time, many and many ages ago I had an admirable quantity of Enemies. At the end they liquidated each other  and where are they now? Only few, very few people survived the Big Battle while they preserved their credit and dignity. And Strength and Power as well.

    But I have stayed here - Equirhodont – you must know me from stories, also Lykorian has stayed – the Big Creator, Ráón and  Xerida, brother and sister, have stayed and unfortunately also Durron have survived, who is to blame for all that had happened. Of course, I am responsible for the tragedy quite much as well, but who knows how it all would have turned out, if I had not acted the way I had acted…



    The story began, when my father Karndytryxx summoned me back to our native star Farn – many thousands years ago, according to human measures. I was a well-developed handsome man that time, full of strength and desire to do something really great. But my father complicated my plans a lot. Later I understood that everything had been determined in advance a long time ago.



 Meeting (My Father)


I entered the Amethyst Palace and the first thing I saw was the double-headed Lar, the first aide of my father. In the Hall of Rituals there was gathered a crowd of the strangest creatures one can imagine. All of them were my Father’s Counsellors, who made up the Circle of the Initiated. Lar stood up and said:


“Let the Ruler speak!”

and there was a silence

in which, like the explosion of the Storm,

the voice of my Father resounded:


From black Hearts Poison will stream out,

from extinguished Eyes Belladonna will grow,

from parched Mouth Snake will sneak,

from deaf Ears Rooks will fly.”


“Ancient Secrets are revealed to you,

they are stupefying and pitch-black,

so depart now to your Worlds

and create the new Youth of Magic!

Go and create!”





My Father finished. From the throats of other Magi and Warlocks I heard the accordant:  “Go and Create!” Everything was devoured by Darkness and me, Equirhodont, was left alone. Since that time I have never seen my Father again or anybody of the Counsellors. But it is always this way, when I am born somewhere once more.


They say there is nothing!

There, on the other side!

They say there is nobody!

There, on the other side!


But We are living there!

There, on the other side.

Nobody knows that We are there!

There, on the other side.


 I created a nation I called Kärgeräs. It was my initial work and what was its fate you must know, because Dwarves spoke a lot about it. I wasted plenty of Time by my fighting against Other Forces, despite Time have never played an important role in my Being. But I missed it. You’ll never get rid of Other Forces anyway. They are here, because We are here as well.


  Song (Dream)


Ages ago I tried to inspire life to Creatures once more. I have called them People! I heard this word from Rodaxx once and I liked it. Oh, what an error again. Again there appeared Other Forces on the stage. This time they have brought things they have called Gods to help them. A smart move, really. The Others are more and more perfect.


With bewitching whisper

I will conjure up everything

I will recite the mysterious Words,

Gates to the Unknown - wide open.


I know glittering worlds,

And also worlds treaded down by Destruction,

I penetrate into Depths

Which you will never see.


By fiery whirlwind I will cure

The insanity and doom of the world,

With the icy breath I make sleep

Everybody, who have survived.


Flaming bodies, weeping and laugh,

Icy tears, Magic of Masters.

I will curse you forever,

There is no Return from my words.


 And so Rodaxx’s People turned out to be my big mistake, too. That time, after their infamous termination I decided to live only in our Higher Orders and dream cobwebs. The Lives with Ráon and Xerida were wonderful.



  the lake flower of evil


During my wandering travels I came to the Empire I did not know and which had not been created by anybody. It existed by itself, it was the moving power of the very essence of Magic and Mystery. In human words, I spent there millions of Ages and if I had not been evoked once again, I would have stayed there forever. But somebody was calling me, somebody was invoking me tenaciously and toughly. So I went.


My mind is penetrated by a flow of Tones,

Sneaking Death is looking sad,

Bloody breeze ripples the water surface,

The eye of the Lake grew dark.


The Ominous Flower bends down,

The deadly lullaby it’s singing,

Delightful verses are luring you,

Come closer, come closer…


Time stopped like a bead of sweat,

Dew drops are shining

On the naked bones of the sleepers,

The Flower of Horror is singing for you.


You’re falling asleep.



the monolith of demons - I


What a beauty awaited me, what delightful enjoyments. Who called me? It was the Ancestors of my Ancestors. The Messengers of Reasonable Beings. Beautiful. Noble. Powerful. Demons. It was Them. How I desired to meet Them! During my existence I have never met them - and now They have called me.


In the abyss of the shining Dark,

The Monolith towers upwards,

So dark and beautiful,

That my eyesight is failing me.


The Force lives in it!

The Force of Demons.


Since the Rise to the End

It has been receiving their gifts,

It knows their Curses and Wishes,

It knows their lusts and Names.


The Force lives in it!

The Force of Demons.


Who will pass the exam,

The Nine Circles of Magic,

Will see its Beauty and Power,

But who will be the chosen one?


The Force lives in it!

The Force of Demons.


My Mother has born me,

My Father have initiated me,

The Old Man has accompanied me

Through the Nine Circles.


The Force lives in it!

The Force of Demons.



                                       THE  MONOLITH  OF  DEMONS  II


And so it happened that I am one of the Chosen. Is it true? Yes. I will become a Being. I do not know the origin and the cause of the Rise. But Beings know them. They are the Origin and Rise themselves.



I saw thousands of Things.

I lived thousands of Lives.

I died thousands Deaths.

I made three Steps.


With the Mystical Diamond of Magic

I stabbed my Heart

Covered with the ashes of my Ancestors.

I made three Steps.


I have learned the passion of Death

And understood the heat of Life

And created the New Universe.

I made the last three Steps.


Now I am standing in front of Him.

I am standing in front of my Master.

Now I know the nature of Things.

I became a Magus

In the Monolith of Demons.


I am the Grandiose Magus !



And so it came about this way. What will happen now? Who will seize the Force? All of it I know yet. But I must give Things full play. I will not intervene, everything happens as it should happen, along the endless Spiral of Time…, I just open my Eye of Demon from time to time and I am watching.



 Jiří Big Boss Valter




     Jak často se člověk domníval, že je Vládcem Vesmíru  a vůbec

veškerého Jsoucna…..

     Jak často se člověk domníval, že on je tím nejmoudřejším, protože

je nadán Rozumem….

     Jak často se člověk domníval, že je Vesmírným Mozkem všeho dění

a vše se děje s jeho vědomím a on o všem ví….

     Jak často se člověk domníval, že je jediným Mozkem ve Vesmíru

a nad něj není, protože on je přece


     Ale co si myslí Vesmír o člověku…?

     A kdo jsem Já ?   





     Kráčel jsem po kamenité stezce. Kdysi tudy musela téci řeka, neboť na zemi se sem tam objevovaly do kulata vyhlazené oblázky. Nyní však nebylo kolem dokola po vodě ani stopy. Ani nemohlo být, nacházel jsem se totiž na nejvyšším bodě okolní krajiny. Dále na Západ však určitě nějaká řeka je, neboť to jsem si zapamatoval ze své minulé cesty touto krajinou.

     Ano, byl jsem zde již před mnoha a mnoha lety. Bylo to tak dávno že si to již přesně nepamatuji. Nyní však, když jsem se rozhlížel po mírně zvlněné pahorkatině, jsem si již zcela přesně vybavoval své tehdejší zážitky. Nakonec, právě kvůli tehdejším událostem jsem tady dnes znovu. Musím svůj příběh, tehdy zde započatý, jednou provždy ukončit. Je to nutné. Ta Síla kterou jsem tehdy probudil k životu svými Obřady, ta Síla, mne dohnala a snaží se mne donutit k dalším činům. Jsem však již unavený svou předlouhou životní poutí a nemám tolik nadšení. A snad ani netoužím po dalším objevování a poznávání. A možná že již nechci ?  Co nového ještě mohu poznat ? Existuje snad něco nového co bych ještě nevěděl ? Všechno přece stoupá po stále stejné spirále Vesmírného koloběhu života. Přišel jsem tedy vše minulé ukončit, aby se mohlo zrodit Nové. Vypovím Vám tedy svůj příběh.

     Tehdy, před mnoha a mnoha věky, jsem měl obdivuhodné množství Nepřátel.

Nakonec se však zlikvidovali mezi sebou vzájemně a kdeže je jim dnes konec ?

     Jenom málo, velice málo, je těch kdož přežili Velkou Bitvu a přitom si dokázali zachovat svou čest a důstojnost. A také Sílu a Moc.

     Ale zůstal jsem Já – Equirhodont  - určitě mne znáte z vyprávění, zůstal i Lykorian  - Velký Tvořitel,  zůstali bratr se sestrou  Ráón a Xerida  a přežil naneštěstí i Durron, který to vlastně všechno zavinil. Zajisté, velkou zásluhu na této tragédii mám i Já, ale kdo ví jak by to vše vlastně dopadlo kdybych se nezachoval tak, jak jsem se zachoval….



     Všechno to začalo, když mne můj otec Karndytryxx , povolal zpět na naši rodnou  hvězdu  Farn – před mnoha tisíci lety, měřeno lidsky. Tehdy jsem byl urostlý krasavec, plný síly a touhy vykonat něco opravdu velkého. Otec však moje plány dost zkomplikoval. Později jsem pochopil, že vše bylo dávno předem určeno.




SETKÁNÍ   (  s Otcem )


     Vešel jsem do Ametystového paláce a první koho jsem uviděl byl  dvouhlavý

Lar, první pobočník mého otce. V Sále Rituálů  byl  shromážděn dav nejneobvy-  

 klejších stvoření jaká si lze vůbec představit. To vše byli Otcovi Rádci, kteří tvořili Kruh

 Zasvěcených. Lar povstal a pravil:


„Nechť promluví Vládce !“

Rozhostilo se ticho,

v nemž jako výbuch Bouře,

zazněl hlas mého Otce:


„Z černých Srdcí vytryskne Jed,

z vyhaslých Očí vyroste Belladona,

z vyprahlých Úst  vyplazí se Hadi,

z hluchých Uší vylétnou Havrani.“


„Pradávná Tajemství jsou ti zjevena,

omamná a černočerná jsou,

tak odejdi teď do svých Světů,

a tvoř nové Mládí Magie !

Jdi a tvoř !“



           NA  DRUHÉ  STRANĚ         


      Otec skončil. Z hrdel ostatních Mágů a Černolněžníků se ozvalo souhlasné: „Jdi a tvoř !“ Vše v Temnotu se ponořilo a já, Equirhodont, jsem  zůstal sám. Již nikdy potom, jsem svého Otce ani nikoho z Rádců neviděl.

      Ale takové to je vždy, když se někde znovu narodím. 


Říkají, že tam není nic !

Tam, na druhé straně.

Říkají, že tam není nikdo !

Tam, na druhé straně.


Ale My tam žijeme !

Tam, na druhé straně.

Mikdo neví že tam Jsme !

Tam, na druhé straně.


       Stvořil jsem národ který jsem nazval Kärgeräs. Byl to moje prvotní dílo a jak dopadlo jistě víte, neboť se o tom mezi Dwarfy hodně mluvilo. Soubojem s Jinými Silami jsem vyplýtval mnoho Času i když ten stejně nehrál nijak podstatnou roli v mém Bytí. Ale škoda jej byla. Jiných Sil se stejně nezbavíte. Jsou zde proto, protože jsme zde i My.



                                                            PÍSEŇ  (  Sen  )


      Před dávnými Věky, jsem se znovu pokusil vdechnout život Tvorům. Nazval jsem je Lidé ! Toto slovo jsem kdysi slyšel od Rodaxxe a zalíbilo se mi. Ach, jak velký omyl. Znovu vstoupili do hry Jiné Síly. Tentokrát si vzali na pomoc Věci, kterým říkali Bohové. Opravdu chytrý tah. Jiní jsou stále dokonalejší.


Čarovným šepotem

vykouzlím vše

pronesu svá Slova tajemná,

brány do Neznáma – dokořán.


Znám světy třpytivé,

i světy Zkázou deptané,

pronikám do Hlubin,

jež nikdy nespatříte.


Ohnivou smrští vyléčím,

šílenství světa a zmar,

ledovým dechem uspávám,

všechny kdož přežili.


Planoucí těla, pláč a smích,

ledové slzy, Magie Mistrů.

Navždy vás zatratím,

z  mých  slov není Návratu. 

       A tak  i  Rodaxxovi Lidé  se stali mým velkým omylem. Tenkrát po jejich neslavném konci jsem se rozhodnul žít již jen v našich Vyšších Řádech a snových pavučinách. S Ráonem a Xeridou to byly krásné Životy.




                                                      JEZERNÍ  KVĚT  ZLA


     Na svých potulkách jsem jednou zabloudil do Říše, kterou jsem neznal a kterou nikdo nestvořil. Existovala sama sebou, byla hybnou silou  samotné podstaty Magie a Mystéria. Lidsky měřeno, jsem zde strávil miliony Věků  a kdybych nebyl znovu evokován, zůstal bych navždy. Ale kdosi mne volal, kdosi mne urputně a neskonale vroucně vzýval. Šel jsem tedy.


Mou myslí proniká proud Tónů,

plíživá Smrt se smutně dívá,

krvavý vánek čeří hladinu,

oko Jezera potemělo.


Zlověstný Květ se sklání,

smrtící ukolébavku zpívá,

lahodné verše tě vábí,

pojď blíž, pojď blíž…


Čas se zastavil jako krůpěj krve,

kapky rosy se lesknou,

na obnažených kostech spáčů,

Květ Hrůzy ti zpívá.






                                                     MONOLIT  DÉMONŮ  -  I.


      Jaká krása mne to čekala, jaké slastné prožitky. Kdo mne to volal ? Byli to Předkové mých Předků. Poslové Rozumných Bytostí. Krásní. Ušlechtilí. Mocní. Démoni. Byli to Oni. Jak jsem toužil je poznat ! Nikdy během své existence jsem se s nimi nesetkal – a nyní mne volali.


V propasti zářivé Tmy,

tyčí se Monolit,

tak temný a krásný,

až zrak přechází.


Žije v něm Síla !

Síla Démonů.


Od Vzniku až do Konce,

přijímá  Dary jejich,

zná jejich Klatby i Přání,

zná jejich chtíče i Jména.


Žije v něm Síla !

Síla Démonů.


Kdo projde zkouškou,

devíti Kruhů Magie,

spatří jeho Krásu i Moc,

ale kdo bude vyvolený ?


Žije v něm Síla !

Síla Démonů.


Matka mne zplodila,

Otec mne zasvětil,

Stařec mne provázel,

přes Devět Kruhů.


Žije v něm Síla !

Síla Démonů.



                                                    MONOLIT  DÉMONŮ  -  II.

       A tak se stalo že patřím mezi Vyvolené. Je to pravda ? Ano. Stanu se Bytostí. Neznám původ a příčinu Vzniku. Ale Bytosti je znají. Samy jsou Původem i Vznikem.


Viděl jsem tisíce Věcí.

Prožil jsem tisíce Životů.

Zemřel jsem tisícem Smrtí.

Ušel jsem tři Kroky.


Mystickým Démantem Magie,

proklál jsem své Srdce,

zaváté popelem Předků.

Ušel jsem tři Kroky.


Poznal jsem vášeň Smrti,

a pochopil žár Života

a vytvořil Nový Vesmír.

Ušel jsem poslední tři Kroky.


Nyní stojím před Ním.

Stojím před svým Mistrem.

Již znám podstatu Věcí.

Stal jsem se Mágem,

v Monolitu Démonů.


Jsem  Velký  Mág !


      A tak se i stalo. Co bude dál ? Kdo se zmocní Síly ? To vše již nyní vím. Však Věcem musím nechat volný průběh. Nebudu zasahovat, vše jde jak má, po nekonečné Spirále Času…, jen občas pootevřu své Oko Démona a dívám se.

©2002®All lyrics:Jirí Big Boss Valter